Pro pěší se omezení budou vztahovat na klidová území NP, tam je zakázáno se pohybovat mimo cesty nebo trasy vyhrazené orgánem ochrany přírody.
Klidová území jsou ze strany MŽP navrhována pouze v rámci stávajících NPR, kde již nyní platí zákaz pohybu mimo značené turistické cesty. Pro pěší by tedy ke změně dojít nemělo.
Významné omezení se ale týká cyklistů, kteří se v NP budou moci pohybovat pouze po značených cyklostezkách, zatímco nyní mohou jezdit (s výjimkou NPR) po všech lesních cestách, i těch neoznačených.
Značených cyklostezek je nyní 69 km a vedou po silnicích II. a III. třídy. Ministerstvo identifikovalo dalších 86 km cest s potenciálem pro novou cyklostezku (není to však součástí zveřejněného Záměru). To v praxi znamená, že na zhruba 400 až 600 km lesních cest možnost cyklojízdy zanikne.
Obdobné je to s jízdou na koni.
Obecně je na území celého NP zakázáno:
V současné době u nás platí Zákon č. 289/1995 Sb. Lesní zákon, který v § 19 stanovuje:
„Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.“
Je to takzvané obecné užívání lesů, které je u nás bez ohledu na vlastníka umožněno ve všech lesích, kde platí lesní zákon. V národním parku ale zákon o lesích neplatí a jeho funkci tam přebírá Plán péče, který žádné podobné ustanovení neobsahuje. Možnost sběru klestí zřejmě zůstane zachována.
Jak to bude s možností samovýroby není jisté.
Je třeba si uvědomit, že vyhlášením národního parku se vyjímá celý krajinný celek z lidské činnosti, produkce a výnosovosti, a převádí se do režimu ochrany přírody, kde tyto hodnoty neplatí. K území se tedy začne přistupovat jinak, což povede k jeho proměně.
Znamená to, že tato krajina se po několika letech nemusí každému líbit, protože může dojít z různých důvodů (škůdci, větrné polomy a další živelné pohromy) k rozpadu částí ekosystémů. Správa parku pak takto postižené území vědecky pozoruje. Nezasahuje a nesanuje ho.
Pro cyklisty a jezdce na koních dojde k výraznému omezení svobody pohybu.
Vznikne nová státní instituce plně hrazená z daní (průměr v ČR je 11,000 CZK/ha).
Značka NP pravděpodobně navýší turismus v oblasti.
§ 20 Rada národního parku
(2) Členy rady jsou delegovaní zástupci všech obcí a krajů, na jejichž území se národní park a jeho ochranné pásmo rozkládá, a v horských oblastech zástupci Horské služby. Další členy rady z významných právnických a fyzických osob, zejména z oblasti ochrany přírody, lesnictví, zemědělství, vodního hospodářství, obchodu a cestovního ruchu, odborníků z vědeckých a odborných pracovišť, popřípadě z jiných orgánů státní správy, jmenuje a odvolává orgán ochrany přírody.
(3) Návrh zón národního parku, návrh klidových území národního parku, cesty a trasy navržené k vyhrazení v klidových územích národního parku a místa navržená k vyhrazení je orgán ochrany přírody národního parku povinen dohodnout s radou. Návrh zásad péče o národní park dohodne orgán ochrany přírody s radou postupem podle § 38a.
(4) Nedojde-li k dohodě podle odstavce 3, předloží rada prostřednictvím orgánu ochrany přírody neprodleně rozpor se svým stanoviskem Ministerstvu životního prostředí, které na základě shromážděných podkladů může návrh upravit. O změně návrhu informuje radu.
Rozhodně ne, a to z mnoha důvodů:
Zdroje ochrany přírody uvádějí k 1. lednu 2008 rozšíření přirozených lesů v chráněných krajinných oblastech ČR takto: Křivoklátsko: Původní – 0 ha, Přírodní – 149,90 ha, Přírodě blízký – 362,37 ha.
Z tohoto šetření vyplývá, že původní lesy se na Křivoklátsku nevyskytují vůbec, lesů přírodních a přírodě blízkých pouze nepatrné zlomky procent z celkové rozlohy křivoklátských lesů. (Uvažovaný NP má mít rozlohu 10.200 ha).
Ty se vyskytují zejména na extrémních stanovištích (skály, lesostepi), kde se v minulosti nehospodařilo. Většina z nich je zahrnuta do národních přírodních rezervací a požívá již dnes nejvyšší ochranu.
Převážná část lesních ekosystémů je tedy po dlouhá staletí ovlivňována člověkem a značně pozměněna.
Součástí zákona o národním parku je také stanovení tzv. managementové zonace, která popisuje pravidla péče o přírodu v dané zóně.
Přírodní zóna je nejcennější jádrovou zónou NP a je prakticky bezzásahová. To znamená, že se v ní nehospodaří a ponechává se zcela přirozenému vývoji
Přírodě blízká zóna je tvořena územími, která je možné postupně dovést do stavu, kdy se budou moci stát rovněž bezzásahovými lokalitami a přejít do zóny přírodní.
Zóna soustředěné péče o přírodu zahrnuje např. lesní louky, vyžadující obdělávání, ale také lesy v okolí lidských sídel.
Zóna kulturní krajiny tvoří především obce v národním parku a jejich bezprostřední okolí.
Zonace se schvaluje současně se zákonem o národním parku a platí na určitý počet následujících let. Rozsah Přírodní zóny bývá při zřizování NP většinou okolo 30 % z celkové plochy NP, ale postupně se při schvalování nové zonace zvětšuje.
Cílový stav je u českých NP minimálně 75 % území NP, snaha současných NP je 90 % i více, viz Výroční zprávy NP Podyjí a České Švýcarsko. Tvorba zonace mívá občas složitější a dramatičtější průběh, než vyhlášení samotného NP.
Chráněné krajinné oblasti (CHKO) jsou v zákoně č, 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny definovány jako rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a travnatých porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. V současné době existuje v ČR 26 CHKO, které pokrývají 14,42 % rozlohy území státu.
Národní parky jsou (NP) jsou v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny definovány jako rozsáhlá území s typickým reliéfem a geologickou stavbou a převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů, jedinečná a významná v národním měřítku. Dlouhodobým cílem ochrany NP je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice na převažující ploše území národních parků. Národní parky jsou v ČR čtyří a pokrývají 1,5% rozlohy státu.
Na území CHKO mají právo hospodaření ve státních lesích státní podniky Lesy České republiky, s.p., případně Vojenské lesy a statky, s.p., stejně, jako jim náleží výkon práva myslivosti a práva rybářství. Na území CHKO platí v plném rozsahu pro hospodaření v lesích Lesní zákon 289/1995 Sb. a organizace spravující lesy nesou za jejich stav osobní zodpovědnost před tímto zákonem. Hospodaření v lesích probíhá podle Lesních hospodářských plánů, zpracovaných vždy na období 10 let, a na jejich tvorbě a schvalování se podílejí i orgány ochrany přírody. Správa CHKO se ale vyjadřuje i k dalším oblastem života, kterou provozuje privátní nebo podniková sféra – stavební činnost, zemědělství, myslivost, rybářství, turistika atd. atd., není zde ale orgánem státní správy, vydává pouze odborná stanoviska. Provoz Správy CHKO je hrazen ze státního rozpočtu, hospodářská činnost na území CHKO probíhá v režii vlastníků a správců jednotlivých majetků.
Na území NP přechází právo hospodaření ve státních lesích a na zemědělské půdě na Správu národního parku, stejně jako na ni přechází výkon práva myslivosti a rybářství. Lesní zákon na území NP neplatí a jeho funkci plně přebírá „Plán péče“ o NP. Plán péče vypracovává, schvaluje, realizuje a v případě potřeby i mění Správa NP. Určuje rozsah jednotlivých zón i jejich změny. Na územích, ponechaných přirozenému vývoji, určuje jejich další vývoj příroda. Nikdo už tedy nenese žádnou osobní zodpovědnost za jejich stav. Dřevo by se nemělo zpracovávat. I když existují určité poradní orgány Správy NP, v kterých mají zastoupení i obce, tak podle zkušeností z již existujících národních parků žádná obec nemá právo „veta“ a NP si vždy prosadí své. Provoz Správy NP i celá jeho hospodářská činnost je hrazena z prostředků státního rozpočtu.
Biosférické rezervace (BR) zahrnují jak přírodě blízká území, tak i území ovlivněná činností člověka, aby bylo možné studovat konflikty mezi člověkem a přírodním prostředím a jejich řešení, podporovat zvyšování biodiverzity v narušených oblastech a propagovat udržitelné hospodaření a využívání přírodních zdrojů. Od „tradičních“ rezervací se ty biosférické liší tím, že nejsou zaměřeny pouze na ochranu přírody, ale respektují a podporují ty lidské činnosti v krajině, které vedou k jejímu pozitivnímu trvale udržitelnému využití a rozvoji. V praxi je tedy ochrana biodiverzity z pohledu filozofie programu „Člověk a biosféra“ založena na využívání každodenních rozumných a udržitelných aktivit člověka, kdy se obyvatelé BR stávají jejími „strážci“, kteří využívají a chrání její hodnoty.
Smyslem biosférické rezervace tedy není konzervace přírodních celků, ale naopak, jak už to ze samotného názvu „Člověk a biosféra“ vyplývá, jejich rozvíjení v souladu s lidskou činností, jejich rozumné a racionální využívání při zachování nebo zvyšování přírodních hodnot těchto území.
Svým pojetím je tedy téměř identické s pojetím lesnických parků, zařazených do Mezinárodní sítě modelových lesů. Lesnický park Křivoklátsko s mottem: „Území pro přírodu i pro lidi“ je pro Křivoklátsko nesporně vhodnější alternativou než uvažovaný národní park.
Všechno, co je na Křivoklátsku z pohledu ochrany přírody potřeba chránit, je už efektivně chráněné statutem CHKO a dalšími kategoriemi ochrany přírody. Jediné, co je ohrožené v případě vyhlášení NP, jsou kulturní lesní porosty, zakládané a vychovávané po staletí mnoha generacemi křivoklátských lesníků.
Ponechání převážné části NP přirozenému vývoji by znamenal jejich konec. Jsou to například doubravy, jejichž obnovy jsou náročné zejména z důvodu agresivního šíření habru a některých dalších dřevin. Ohrožené by byly i smíšené porosty s příměsí geneticky cenné formy křivoklátského modřínu, který tu není původní a v NP by byl likvidován. Zmizely by tak stovky hektarů stabilních druhově pestrých porostů s vysokou hmotovou i hodnotovou produkcí.
Ohrožen by byl ale i Genofond údolní formy smrku, který se tady považuje za původní. Vyvinul se během mnoha tisíciletí v inverzních polohách křivoklátských luhů a za tu dobu si vytvořil habitus odolný proti těžkému mokrému sněhu. Padl by za oběť kůrovcové kalamitě stejně jako původní smrky v šumavských rezervacích (Prameny Vltavy a další), když se okolní smrkové porosty přestaly před kůrovcem chránit.
Chránit je ale také potřeba celé křivoklátské lesnictví jako obor lidské činnosti, která se tu vyvíjela po stovky let, vytvářela pouto mezi lesem a venkovským obyvatelstvem a patří mezi kulturní dědictví českého národa.
Záleží na tom, jakou ochranu máte na mysli. Jestli ochranu přírody, nebo ochranu lesů. To jsou dvě rozdílné kategorie a každá má své ukotvení v zákonech. Ochrana přírody v zákoně č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, její systém už jsme v některých odpovědích vysvětlovali.
Ochrana lesa je zakotvena v Lesním zákoně č. 289/1995 a je součástí celého lesního hospodářství. Určuje způsoby ochrany lesa od mladých lesních porostů až do jejich dospělosti. Zahrnuje ochranu lesa proti buřeni, zvěři, hmyzu, houbovým chorobám, klimatickým vlivům i požárům a je denním chlebem venkovního provozního personálu.
Každé zanedbání ochrany lesa se brzy projeví na jeho zdravotním stavu, odolnosti nebo stabilitě. Hrubé zanedbání ochrany např. proti podkornímu hmyzu, vede následně až k rozsáhlým kalamitám. Právě absence důsledné ochrany lesních porostů v národních parcích ohrožuje zdravotní stav, stabilitu i celou existenci lesů nejen na území NP, ale i na lesních majetcích sousedících s národním parkem.
Křivoklátské lesy se po dlouhá staletí vyvíjely pod obrovským tlakem zvěře a lesní ekosystémy se tomuto tlaku účinně bránily. Původně byly regulačním faktorem stavů zvěře velké šelmy, později, po jejich vyhubení, převzal tuto roli člověk. Byla období, kdy vysoké stavy spárkaté zvěře, zejména jelení, působil tak obrovské škody na polních plodinách, že byla tato zvěř uzavřena v několika oborách a mimo obory byla prakticky vystřílena.
Z pohledu funkce ekosystému je spárkatá zvěř v přiměřených stavech jeho přirozenou součástí. Jde tedy spíše o to, jaké množství spárkaté zvěře je pro křivoklátskou přírodu únosné, aby působené škody nepřevyšovaly užitečné funkce zvěře. Na přirozené funkci zvěře jako na konzumentu bylinné a křovité vegetace jsou závislé zejména luční, stepní a lesostepní lokality na exponovaných stanovištích. Jsou to místa, kde podmínky tepla, sucha a mělkého půdního profilu jsou tak extrémní, že se tu přirozeně neudrží vysoký les, ale vytvářejí se tu společenstva s teplomilnou a suchomilnou bylinnou vegetací s mnoha chráněnými druhy. Tyto lokality mají ale tendenci zarůstat keřovým patrem, které dokáže účinně redukovat právě spárkatá zvěř.
Pokud někde spárkatá zvěř chybí, nebo je jí málo, musí tam ochranáři organizovat za dost velké peníze vypásání ovcemi nebo kozami. Příklad je možno vidět v přírodní rezervaci Na Babě, i jinde. Jinak tyto cenné lokality zarostou křovím a prakticky zaniknou.
Mezinárodní svaz ochrany přírody, anglicky International Union for Conservation of Nature (IUCN), vypracoval systém kategorizace chráněných území, podle kterého se do určité míry řídí i národní legislativy.
I.a Přísná přírodní rezervace (Nature Reserve)
Do kategorie Ia se řadí přísně chráněná území za účelem ochrany biodiverzity a eventuálně i geologických či geomorfologických celků, do kterých je přístup člověka, či jeho působení striktně regulováno a omezováno tak, aby nedocházelo k narušování chráněných hodnot. Tato chráněná území poskytují nezbytné srovnávací podklady pro vědecký výzkum a sledování životního prostředí. Na Křivoklátsku jsou podle této kategorie vyhlášeny jako území s nejvyšší ochranou Národní přírodní rezervace – NPR Týřov, NPR Velká Pleš a další.
I.b Oblast divočiny (Wilderness Area)
Do kategorie Ib spadají nedotčená nebo mírně ovlivněná území, zejména větší rozlohy, která si zachovávají svůj přírodní charakter a vlivy, jsou bez trvalého či významného osídlení člověkem a jsou obhospodařována tak, aby se zachoval jejich přirozený stav.
II. Národní park (National Park)
Do kategorie II se řadí velká území přírodního nebo přírodě blízkého charakteru, určená k ochraně přírodních procesů ve větším měřítku společně s doplněním druhů a ekosystémů charakteristickými pro danou oblast, a která poskytují základy pro ekologicky a kulturně slučitelné duchovní, vědecké, vzdělávací, rekreační a návštěvnické aktivity. V této kategorii je vyhlášen např. severoamerický Yellowstonský národní park (rozloha 8.991 km2), či vietnamský Cat Tien (rozloha 720 km2) či ugandský Bwindi Impenetrable Forrest (rozloha 331 km2). Obecně je zde velký akcent na spíše větší rozlohu nutnou k průběhu přírodních procesů. Z tohoto pohledu je uvažovaný Křivoklátský NP spíše neadekvátně malý (102 km2).
III. Přírodní památka (Natural Monument of Feature)
V kategorii III jsou chráněná území zřízena za účelem ochrany specifické přírodní památky, kterou může být charakter terénu, podmořská hora či jeskyně, geologický prvek jako např. jeskyně nebo dokonce i živý prvek, jako např. prastarý háj. Obecně se jedná o relativně malé, návštěvně atraktivní chráněné oblasti. Na území ČR např. Národní přírodní památka Pravčická brána v NP České Švýcarsko, nebo Přírodní památka Vraní skála v CHKO Křivoklátsko.
IV. Oblast výskytu druhu (Habitat/Species Management Area)
Chráněné oblasti kategorie IV jsou cílené na ochranu druhů a přirozeného prostředí, což je i hlavní prioritou jejich plánu péče. V mnoha chráněných územích této kategorie dochází k pravidelným a aktivním zásahům za účelem zajištění požadavků určitých druhů nebo ochrany přirozeného území.
V. Chráněná krajinná oblast (Protected Landscape/Seascape)
Oblast, ve které dlouhodobou interakcí člověka a přírody vznikla krajina ekologické, biologické, kulturní a estetické hodnoty, a kde zabezpečení celistvosti této interakce ve své tradiční podobě je nezbytné pro ochranu a udržení této oblasti včetně přidružených hodnot. To je právě kategorie IUCN, podle které jsou vyhlašovány Chráněné krajinné oblasti v ČR.
VI. Chráněná oblast s udržitelným využíváním přírodních zdrojů (Protected Area with Sustainable Use of Natural Resources)
Chráněná území kategorie VI uchovávají ekosystémy a přirozená prostředí spolu s přidruženými kulturními hodnotami a tradičními systémy hospodaření. Jsou to velká území, jejichž převážná část je přirozeného charakteru a jsou obhospodařována tak, aby se zajistila dlouhodobá ochrana a správa biologické rozmanitosti za současného udržitelného využívání přírodních produktů. Svým obsahem i systémem hospodaření hodně připomínají Standard lesnických parků, modelových lesů, nebo biosférických rezervací, což ovšem v naší legislativě nejsou kategorie chráněných území ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.
Křivoklátská myslivost stejně jako křivoklátské lesnictví mají kořeny už v hlubokém středověku a po celou dobu se vyvíjely společně s životy místních obyvatel. Každý zásah do režimu území se jich tedy bytostně dotýká a jsou na něj velice citliví. Zvláště když jde o tak závažný zásah, jakým má být po letech opět vyhlášení národního parku.
V současné době je na území navrženého NP celkem 11 honiteb, z toho 2 jsou v režii Lesů České republiky (LČR) 1 v režii Vojenských lesů a statků (VLS) a 9 je pronajatých. Částmi do území NP zasahuje 5 společenstevních honiteb, kde hospodaří myslivecká sdružení. Na výkonu práva myslivosti se na tomto území podílí s rozdílnou intenzitou cca 200 myslivců, když ale započítáme jejich kamarády a známé, kteří jim pomáhají, tak se to číslo možná zdvojnásobí.
Tržby za myslivost včetně pronájmu honiteb přesahují na území spadajícím do navrženého NP jen u LČR 8 milionů Kč za rok. Tato částka se podílí na tvorbě zisku podniku, z něhož velká část po naplnění různých fondů končí ve státním rozpočtu.
V pronajatých honitbách je to jinak. Nájemci, ať už soukromá osoba nebo členové mysliveckého sdružení, musí zaplatit nájem (na Křivoklátsku řádově ve stovkách tisíc korun). K tomu náklady na provoz honitby, úhradu škod zvěří na lese a na polních kulturách, krmivo pro zvěř a další režijní náklady. Znamená to roční oddíl nákladů na člena podle velikosti honitby a počtu platících členů částku v řádu desítek až stovek tisíc Kč. S tím souvisí stovky naježděných kilometrů a stovky hodin odpracovaných v honitbě. Odměnou je možnost vyjít se ráno neb navečer s puškou do honitby s povinností naplnit každoročně poměrně tvrdý plán lovu, protože neplnění může mít za následek ukončení nájmu honitby. Žádná honitba nevydělá na svoje náklady a nájemci musí dotovat její provoz z vlastních prostředků.
K jakým změnám by došlo v případě vyhlášení národního parku? Tak předně, vznikla by jedna více než 10 tisíc hektarů velká honitba, v které by výkon práva myslivosti přešel na Správu NP. Více než 1000 ks spárkaté zvěře, která se dnes na dotčeném území loví, by ale musel i nadále každým rokem někdo postřílet, aby nedošlo k přemnožení zvěře. Kdo nahradí práci těch několika stovek aktivních myslivců, kteří se dosud na provozu myslivosti v území bezplatně a při dodržování všech zásad myslivecké etiky podílejí?
Produkční potenciál honitby v režii NP, který jen u Lesů ČR přesahuje už umíněných 8 milionů Kč ročně, by měla k dispozici Správa NP a vytvořilo by se tím obrovské korupční prostředí. Ochranáři nemají pravdu, když občas tvrdí, že v NP se neloví trofejová zvěř, Loví, a nemá-li dojít k nárůstu stavů, tak se musí lovit minimálně stejně intenzivně, jako dosud. Část trofejové zvěře loví pracovníci NP a na zbytek se zvou lovečtí hosté. Právo zvát hosta má ministr životního prostředí, ředitel NP a možná ještě někteří úředníci.
Připravovaný národní park by měl být v cílovém stavu velkoplošně bezzásahový. Jeho vyhlášení by tedy znamenalo nejen zánik obhospodařovaných křivoklátských lesů, ale i zánik křivoklátského lesnictví a tradic křivoklátské myslivost, jako kulturního odkazu našich předků.
Lesnického parku jako celku v dnešním slova smyslu, ano. Zbyly by po něm sice fragmenty ležící mimo území navrhovaného NP, ale jeho hlavní část, která prezentuje historii i současnost křivoklátského lesnictví, by ve smyslu LPK „území pro přírodu i pro lidi“ zanikla. Překryv jednoho území dvěma režimy managementu, kdy v jednom z nich je hlavní podmínkou existence hospodaření v lesích a v druhém ponechání lesů přirozenému vývoji, se vylučuje.
Svazek obcí Křivoklátska nadále odmítá národní park Ve středu 4/12/2024 schválila vláda České republiku novelu zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Jedná se novelu dvou částí zákona spojených do jednoho projednávání. Části o národních parcích, jejímž cílem je vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a části o ochraně druhové rozmanitosti. Do Poslanecké sněmovny putuje materiál zatížený […]
Ve čtvrtek 10/10/2024 byl obci Nižbor doručen rozsudek Městského soudu v Praze. Obec Nižbor se na soud obrátila s žalobou proti rozhodnutí ministra životního prostředí Petra Hladíka o zamítnutí jejích námitek proti Záměru na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. Rozsudkem došlo tedy ke zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí a vrácení námitek k dalšímu řízení. To je právní situace, […]
Vážený pane ministře Šalomoune, Děkuji za Váš dopis č.j. 8708/2024-UVCR, kterým jste reagoval na mé podání z 27.2. tr. Vězte, že Vaše vysvětlení, která se neomezila pouze na konstatování suchých faktů procesní problematiky spojených s vyhlašováním národního parku na Křivoklátsku velmi oceňuji a vážím si jich. Jako Svazek obcí Křivoklátska jsme si vědomi postavení a role […]
Vážená paní hejtmanko, vážená rado Středočeského kraje, vážení kolegové, vážení hosté. Jmenuji se Jaroslav Jirásek a jsem starostou obce Městečko, jedné z menších obcí Křivoklátska. Nejedná se o úrodný kraj, který vybízí k snadnému životu a nikdy takový nebyl, ale je to náš domov. Žijeme v krajině, kterou po generace utvářeli naši předkové, ne vždy úplně šťastně, ale […]
Svazek obcí Křivoklátska (dále SOK) oslovil 27/2/2024 otevřeným dopisempředsedy koaličních stran, předsedu legislativní rady vlády a ministraživotního prostředí v souvislosti s plánovaným projednáváním návrhuzákona, kterým se má vyhlásit Národní park Křivoklátsko. Dle plánu legislativních prací vlády na rok 2024, je tentobod plánován na měsíc červen, předkladatelem má být Ministerstvo životníhoprostředí. SOK v této souvislosti upozorňuje na několik usneseníparlamentních […]
Téměř 20 % turistických cest v Českém Švýcarsku je nepřístupných nebo odznačených. Více než rok a půl po požáru zůstává uzavřena Edmundova soutěska, kterou běžně navštěvovalo až 300 000 turistů ročně, a také oblíbená Gabrielina stezka vedoucí na Pravčickou bránu. Odhad ekonomických škod v letech 2022 a 2023 přesáhl hranici 2 miliard korun. To pociťují i obyvatelé […]
Jakub Majer (www.otevrenekrivokltasko.cz) Veřejné slyšení Petičního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 31.10.2023 Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, senátorky a starostky, vážení páni poslanci, senátoři a starostové, pane náměstku, dámy a pánové. Moji předřečníci vás seznámili s křivoklátským regionem, krajinou a přírodou. Průběhem jednání s občany a samosprávami a s tím, co v Záměru na vyhlášení […]
Vážený pane ministře Hladíku, my, níže zmínění se chceme tímto dopisem vyjádřit k rozhovoru, který jste poskytl dne 5. 9. 2023 webu seznamzpravy.cz. V tomto rozhovoru uvádíte, že záměr vyhlásit NP Křivoklátsko má podporu zde žijících občanů, a to na rozdíl od samospráv, které NP odmítají. Toto vaše vyjádření je zcela mylné, protože naprostá většina občanů NP […]
Tisková zpráva Svazku obcí Křivoklátska, 19.9.2023 V reakci na mediální výroky ministra životního prostředí ČR Mgr. Petra Hladíka spojené s problematikou záměru vyhlášení národního parku na Křivoklátsku, které vyslovil v rozhovoru pro server Seznam Zprávy dne 5. 9. 2023, jsme jako zástupci subjektu dotčeného záměrem – Svazku obcí Křivoklátska – nuceni se proti těmto výrokům ohradit. „Pan […]
Často kladené dotazy
Studie, fotografie a mapy, oficiální dokumenty…